Na území Pfalz, dlouhém asi 80 km, je přibližně 23 400 hetarů vinic, a tak je druhou největší vinařskou oblastí Německa. Půvaby krajiny z ní učinily oblíbený turstický cíl. Také z hlediska historie vína má region co nabídnout, neboť početná, v nedávné minulosti objevená a zrestaurovaná lisovací zařízení, která byla po dlouhá staletí ukryta pod révovými keři, dokazují, že na svazích Pfalzského lesa pěstovali révu vinnou již Římané.
Nejjižnější část regionu je hned po Bádensku nejslunečnějším a nejteplejším německým vinařským regionem. V polohách obzvláště chráněných před studenými větry, jako třeba v kotlině nedaleko Birkweileru u Landau, má někdy vegetace již takřka jižní rysy. Také rozmanité půdní formace vycházejí vstříc výrazové síle vín. Barevný pískovec, jíl, slín, pestrý slín, lasturový vápenec, porfyr, žula a břidlice - snad žádný z druhů půd, na kterých se daří révě, ve Pfalzu nechybí.
Z pohledu vinařského zákona se Pfalz člení na dvě oblasti, i když vlastně musíme rozlišovat tři: nejsevernější třetina, Deutsche Weinstrasse, sahá od hranice s Porýní-Hesenskem u Wormsu až po Grünstadt, druhá z nich, Mittelhaardt, až na jih k Neustadtu, a konečně poslední, Südliche Weinstrasse, dosahuje až k harnici s Alsaskem u Wissembourgu.